rekapitulace sezónu U16
-
Ohlédnutí z letošní sezonou U16 - restart nebo pokračování?
-
Máme za sebou také letošní účast našich U16 v Českém poháru. Po uplynulých několika letech, kdy jsme se vyhřívali ve vyšších skupinách, přišel letos propad až do 8. výkonnostní skupiny. Bylo to způsobeno hned několika souběhy událostí, mezi nimi se nejvíce vyjímal postupný exodus hráček r.n. 2011 před dvěma lety a to již u přestupu z U14 do U16 (u některých jsme to vnímali jako velmi nefér jednání), psychické nezvládnutí přechodu do vyšší kategorie a u některých také zdravotní problémy, neumožňující pokračování v závodním sportování. Sice přišel stejný počet nových hráček, ale je těžké se chytnout v této kategorii, kdy máte spolupracovat s hráčkami, které už několik let hrají volejbal. Nicméně, nemožné to není, o tom svědčí několik hráček r.n. 2011, které to zvládly a v květnu přestoupí již do kategorie U18.
-
Toto celé a také další věci způsobily, že v týmu hrály letos hráčky s velkými zkušenostmi z těžkých zápasů na špici republiky z loňské sezony, kdy jsme skončili na 14. místě v ČP, spolu s hráčkami, které zkušenosti teprve sbírají a ještě před rokem hrály čtyřkový volejbal a s hráčkami, které hrají volejbal necelý rok. Kvalita nemohla být rozdílnější. Úkolem trenéra je v takových časech z družstva udělat fungující tým, což je velmi obtížný úkol. A za sebe po sezoně musím říct, že se to nepovedlo do puntíku.
Navíc je tady záležitost klubové koncepce, co se přípravy hráček týče. Neustále tvrdíme, že univerzální příprava hráček nese v pozdějších kategoriích ovoce - není toho lepším příkladem nic jiného, než že hráčky kategorie U20, které naší koncepcí prošly od úplných začátků, vybojovaly přímý postup do 1. ligy U20Z pro příští sezonu. A univerzalita, kterou jsme u nich také aplikovali, jim v sezoně několikrát vytrhla trn z paty při zaskakování na jiných postech (viz článek o úspěchu U20 našeho klubu). Ruku v ruce se s tím spojuje nastavení, že hráčky nepostaršujeme - a to ani u velmi výrazných talentů, které se nakonec stávají trvalými členy národních týmů (Míša Čápová) nebo extraligových družstev (Vali Hnízdilová či Anička Černá). Proto hrajeme ještě i v U16 druhým rokem v herním systému 4+2, ačkoliv jsem v minulosti zažil tlaky od několika rodičů a i spolutrenérů, abychom přešli dřív na systém 5+1. Vždy jsem odolal, věřím tomu, že to je správně a proč to děláme - i s vědomím, že to většinou je na úkor výsledků.
-
A to je přesně to, o co nám v kategorii U16 nejde. Nebo nejde výhradně. Mělo by o to jít především hráčkám a i tam by to mělo být především o výkonu a herním projevu - on se pak ten výsledek dostaví tak nějak sám. Vím, že systém 5+1 je pro hráčky jednodušší, tým poté hraje uhlazeněji, přesněji a lépe. Ale ruku na srdce: není to příliš brzy, že některé týmy hrají v tomto systému již v kategorii U14, kdy nemáte tušení, jak bude některá hráčka vypadat a hrát v kategorii U18?
Delší úvod, ale dle mého velmi nutný k pochopení naší filozofie. A dost potřebný k pochopení, co se letos dělo s našimi U16Z. Herně to nebyl žádný zázrak. Individuálně však došlo k několika pozvednutím, vlastně u všech. Poslední turnaj jsme již zkusili systém 5+1, bylo to hned výrazně lepší. Ale celou sezonu nás provázejí stejné chyby ve hře a to již není o technických nevědomostech a fyzických proporcích či kondici, ale o hlavách hráček. A také trenérů.
-
Když se podívám zpětně na celou sezonu našich U16, vše je tak, jak má být. Již soustředění nám ukázalo, že to letos nebude moc výkonné. Hodně hráček tam přijelo absolutně nepřipravených, víc na dovolenou, než na přípravu na sezonu - ty jsou ovšem čím dál, tím náročnější. Podle toho to také mělo vypadat - ovšem kde není brát, tam nemá smysl tlačit. Soustředění bylo zvládnuto na 50%. A zde byl také pes zakopaný. V kraji jsme uhráli 4. místo. Po loňském zlatu zklamání? Výsledkově možná, ale věděli jsme, že letos nebudeme tak vysoko. Nakonec jsme měli možnost zabojovat i o bronz, což v ponímání nefér věcí v kraji u jednoho z týmů nakonec měl viset místo jejich na našem krku, ale to si musí probrat u sebe oni. Na tom nesejde (ovšem nedalo mi, se o tom nezmínit). Spíš poměrně dost vypovídá o letošní kvalitě kraje, že i s naší nepřesvědčivou hrou jsme 4.
Hráčky se posouvají, ale nefungují jim/nám hlavy. Nebo ne úplně tak, jak bych si to představoval. Můžeme se bavit o tom, zda nejsem příliš náročný na ně. Jestli je potřeba tolik tlačit atd. Jenže, já to jinak neumím. A ani nechci. Musí tam být uspokojení s činností, kvůli které se scházíme na trénincích a zápasech. Když už tomu obětujeme tolik času, tak ať to má význam. Po letošku víme, že výrazně zapracujeme na práci s hlavami hráček a trenérů.
-
Jelikož je ve skupině U16 pravidelně okolo (v tuto chvíli i přes) 30 hráček, nemám ve zvyku vyzdvihovat jména. Teď ale musím udělat výjimku. Chtěl bych za odpracované dva roky poděkovat dvěma hráčkám, které jako jediné zůstaly z přestoupivších 2011 a zvládly celé 2 roky v U16. Vyrostly z nich šikovné a nosné hráčky, lídři této skupiny. Dovolím si tvrdit, že náš vztah se během této sezony proměnil v přátelský, "vyšší dívčí" Vždy tvrdím, že moje práce je dokončena s hráčkami, když cítím smutek, že ode mne odcházejí. Tady tomu tak je jednoznačně. Klárko a Barčo, děkuji a ať se vám daří dál.
Za trenéry U16, Karchee